TECHNOLOGIE ŽÁROVÉHO STŘÍKÁNÍ

Povrchová úprava budoucnosti.

Tato technologie je schopna vytvořit povlaky na všechny konstrukční materiály, bez deformace a změny struktury. Povlakovat lze jak nové tak opotřebené plochy strojních dílců.

Povlaky jsou vytvářeny natavenými nebo zplastizovanými částicemi kovových, kovokeramických a keramických přídavných materiálů, které jsou urychlovány a nanášeny na předem připravený povrch strojních součástí.

Tyto povlaky mají tloušťky obvykle větší než 50µm (max. 1–2 mm).

 

Metody technologie žárového stříkání se rozdělují dle tepelného zdroje, který natavuje přídavný materiál ve formě prášku, drátu nebo tyčinky:

Energie z hoření směsi kyslíku a vhodného paliva

  • Nástřik plamenem
  • Nástřik HVOF

Energie z elektrického zdroje

  • Nástřik elektrickým obloukem
  • Plasmatický nástřik
renovace plyn

ENERGIE Z HOŘENÍ SMĚSI KYSLÍKU
A VHODNÉHO PALIVA

 

Nástřik plamenem

Jedná se o nejstarší metodu, kdy je přídavný materiál ve formě prášku, drátu nebo tyčinky přiváděn do plamene, tvořeného kyslíkem a vhodným plynem (acetylen, propan atd.). Tato metoda se vyznačuje nízkou teplotou plamene (hlavně pro keramické povlaky) a nízkou dopadovou rychlostí částic, proto se využívá u méně náročných aplikací.

Nástřik HVOF

Tato metoda je založena na hoření kyslíku a vhodného paliva (kerosin, propylen atd.). Jednoduchou konstrukcí trysky hořáku se dosahuje nadzvuková rychlost plamene a tím i velmi vysoká rychlost částic přídavného materiálu. Tímto se dosahuje vysokých hustot vrstev a jejich vysoké adhezní přilnavosti k základnímu povrchu. Tato metoda je vhodná pro nástřik povlaků na bázi kovových a kovokeramických materiálů.

renovace elektrina

ENERGIE Z ELEKTRICKÉHO
ZDROJE

 

Nástřik elektrickým obloukem

Metoda je založena na hoření elektrickém oblouku mezi dvěma dráty. Natavený materiál je stlačeným vzduchem nanášen na povrch součásti. Tento druh nástřiku je pro svoji nenáročnost, schopnost vytvářet tlustší povlaky a rychlost aplikace velmi rozšířen.

Plasmatický nástřik

Při tomto typu nástřiku hoří elektrický oblouk mezi wolframovou katodou a anodou, která je zároveň tryska hořáku. Obě tyto elektrody jsou chlazeny vodou. Tento el. oblouk hoří v plazmovém plynu (obvykle argon). Teplota plazmového paprsku se pohybuje kolem 20 000 K.

Do tohoto prostředí se pomocí nosného plynu přivádí přídavný materiál ve formě prášku. Díky vysoké teplotě lze touto metodou nanášet i keramické povlaky, které jsou porézní.